Mašinky

Když zahouká stará, parní lokomotiva i moderní děti zbystří údivem sluch i zrak a s otevřenou pusinkou hledí na supící, obrovskou mašinu. Není to však až tak dávno, co se tyto nádherné, parní stroje proháněly po kolejích zcela běžně a žádný údiv nevyvolávaly. Byl to jeden z nejčastěji využívaných, hromadných, dopravních prostředků. Dnes už je to ovšem jen historie, moderní doba si vyžádala moderní, rychlejší, pohodlnější a lepší vlakové soupravy. Přesto v nás zůstává ona zvláštní touha se takovou starou mašinkou projet. Občas jí železničáři vypraví ke sváteční jízdě, to bývá na nádražích opravdu veselo a plno. V I.B bylo také takové podobné veselo a radost. A to v den, kdy paní asistentka Šárka Štorková připravila pro celou třídu drobné, dřevěné špalíčky, hranolky, kostičky a kolečka( kolečka k mašinkám nám dokonce pomáhal dořezat i pan školník ). S nadšením a vervou, se po poučení, jak zacházet se smirkovým papírem, pustili všichni do práce. Za zvuků šustění dřeva po smirkovém papíře, vůní právě opracovávaných dílků, bylo slyšet i radostné hlaholení dětí, když se  jim pod rukama objevovaly hladké hrany budoucích dílů mašinky. Krásné, hladké, voňavé částečky jsme postupně začali slepovat, netrvalo to dlouho a v našem Depu stály první parní lokomotivy. Někdo si mašinku nalakoval maminčiným, barevným lakem na nehty, někomu se víc líbila mašinka v přírodním, dřevěném stavu. V předvánočním týdnu si děti v Ježíškově školičce mohly udělat i menší mašinku, jako visačku k dárku.