Nabídka
Nabízíme volné pracovní místo zde.
… a 8. A jejího volání vyslyšela. I osmáci se totiž v pátek 9. května dočkali svého prvního výjezdu pořádaného v rámci projektu podporujícího školy se sociálně znevýhodněnými žáky. To v praxi znamená, že dopravu i vstupy má celá třída zdarma, a to se vskutku vyplatí i za cenu času stráveného vyplňováním několika dokumentů. Počasí nám velmi přálo, a tak návštěvu Pražského hradu, Karlova mostu, Staroměstského orloje a právě výše uvedeného Václavského náměstí nám narušovaly pouze davy turistů ze všech koutů světa. My, lidé z malého městečka střediskového, jsme byli poněkud nesvoji, když se nám před očima míhaly ty stovky a tisíce postav nejrůznějších barev pleti a hovořící desítkami známých i méně známých jazyků. Přesto jsme si návštěvu našeho hlavního města bezezbytku užili, vždyť někteří viděli ona památná místa našich dějin na vlastní oči poprvé v životě. Osmáky můžu pochválit za to, že prohlídku se mnou absolvovali bez remcání, dokonce bez poznámek a pokřivených obličejů strávili i několik nemnoho mých dějepisných poznámek a exkurzů, jimiž jsem jim chtěl trošku přiblížit to, na co se vlastně dívají. A tak jim ani v nejmenším nemůžu mít vůbec za zlé, že u nich nakonec z celého výletu na celé čáře přeci jen zvítězil onen „Václavák“ se všemi těmi nákupními lákadly. Asi devadesátiminutový rozchod na někdejším Koňském trhu všichni na plno využili k jejich oblíbené činnosti, totiž „shopování“. Během pár minut se jim tak plnila nejrůznějšími dobrotami nejen bříška, ale i tašky a batůžky. Někteří nevěděli, jestli dát přednost pizze, kuřeti z KFC či klasickému „mekáči“, o kolik to v Habartově mají jednodušší, zde vždy vítězí kebab. Dívky se také s obrovským zájmem vrhly do obchodů s oblečením a kosmetikou a jejich kapesné začalo z peněženek mizet rychlostí blesku. Na místo srazu však naštěstí dorazili všichni ve zdraví, byť někteří s asi dvou minutovým zpožděním, což lze vzhledem k tomu lidskému mumraji odpustit, a tak jsme se mohli od sochy sv. Václava přesunout k Hlavnímu nádraží, kde nás znavené, ale troufnu si napsat šťastné po pár minutách nabral náš autobus, který nás během dvou hodin dopravil domů. Chci věřit tomu, že i žáci vnímají tento den, stejně jako já, totiž coby velmi vydařený.
Mgr. Aleš Plevka
