Osmáci se ocitli na druhé straně barikády

V rámci slohové výchovy se totiž proměnili z mnohdy pasivních příjemců vědění v osoby, které se dostaly v dané hodině do hlavní role. Ze svých lavic se osmáci během našich slohových čtvrtků postupně přesouvali ze své lavice za učitelskou katedru, poněvadž jedním z probíraných slohových útvarů je i výklad, což je ideální příležitost pro to, aby si žáci něco vyzkoušeli tak říkajíc na vlastní kůži. S dostatečným předstihem si všichni vybrali vlastní téma, které je jejich srdci blízké, a to pak měli prostřednictvím asi desetiminutového výkladu představit svým spolužákům ve třídě. Mohli k tomu využít nejrůznějších pomůcek či digitální techniku. Až na jednu jedinou výjimku tuto nesnadnou výzvu přijali osmáci všichni. A jak to tak bývá, někdo se s tím popasoval lépe, jiný o něco hůře a další pak měl doslova co dělat s tím, aby před tabulí nezkolaboval. I když mnozí nevyhověli všem zadaným základním kritériím, přesto si zaslouží pochvalu, protože zvládnout toto zadání je nejspíše pro všechny opravdu nelehká záležitost. Nicméně to navzdory všem nepříjemnostem snad byla pro osmáky i dobrá a užitečná osobní zkušenost, vždyť smysluplně hovořit před lidmi náleží mezi dovednosti, které se i v dnešní době hodí, a takový nezávazný trénink není zcela od věci. No a my se navíc např. seznámili se základy grafity, koňských závodů, různých druhů tanců, motorek aj. Ne všichni pak nakonec obdrželi známku, ale ta byla v tomto případě věcí přeci jen trošku podružnou. Takže na závěr všem „vykladačům“ ještě jednou díky za jejich snahu a úsilí a já už se nyní těším na to, jak se s onou výzvou vypořádají jejich nástupci zase za rok.

Mgr. Aleš Plevka, vyučující ČJ