znak ZŠ Habartov
Základní škola Habartov
Karla Čapka 119, okres Sokolov
Tel.: +420 352 692 547
město Habartov

 

17. listopadu

státní svátek

 

18. listopadu 2022

ředitelské volno

Šesťáci zůstali po škole 

… ale ne úplně všichni, a navíc zcela dobrovolně. Společně jsme totiž realizovali plán naší třídní samosprávy, která před časem přišla s nápadem, abychom uskutečnili přespání ve škole. Já coby třídní učitel 6. A pak s vidinou vhodně zvoleného termínu, tedy úterý 25. října, den před podzimními prázdninami, kdy následovalo pět volných dnů pro mne více než potřebných ohledně řádné rekonvalescence, s touto akcí souhlasil. Domluvil jsem svolení u pana ředitele, informoval pana školníka a pro rodiče sepsal stručný informační leták, jenž posloužil i jakožto nutný písemný souhlas.

Ten nakonec obdrželo 18 z 22 žáků naší třídy, takže účast byla vcelku hojná. Nutno podotknout, že celý program našeho odpoledne a večera byl pečlivě naplánován a já musím moc a moc pochválit naši samosprávu a několik dalších dobrovolníků, kteří se o něj bezezbytku postarali. Něco takového jsem u šesťáků ještě nezažil, a tak se těším na další společné podniky a doufám v to, že tento přístup děckám co nejdéle vydrží. Ačkoliv jsem měl i já pro jistotu něco připraveného, nebylo vůbec nutné to použít, neboť tak dobře jim to všechno vyšlo a vše, co přislíbili, i naplnili. Takže z mé strany jedna obrovská pochvala.

Na přespání jsme se sešli v pět hodin odpoledne. Když jsem vyšel před hlavní vchod, naskytl se mi v paprscích pozvolna zapadajícího slunce pohled, který bych nejlépe definoval jako obraz poražené armády, táhnoucí bezcílně krajinou. Do skutečných táborníků mají moji šesťáci totiž hodně daleko. Někteří vypadali jako vánoční stromečky, hráli všemi barvami a tu jim na ruce visela igelitka, na druhé pak spacák, v zubech třímali karimatku, na zádech se jim neutěšeně pohupoval jakýsi batůžek a bůh ví jak, ještě třeba nesli plech s pizzou. Nicméně ona dvě schodiště k naší třídě překonali všichni i navzdory halloweenské výzdobě naštěstí bez úhony.

Ve třídě jsme si krátce sdělili několik pravidel a pak se již na plné obrátky rozběhl připravený program, do kterého se většinou všichni aktivně zapojovali. Postupně jsme si zahráli hry Tik Ťak Bum, Městečko Palermo, Pepíčku, pípni a Riskuj. K tomu jsme ještě společně nakreslili osmnáct koláží a absolvovali krátkou stezku s úkoly po chodbách našeho pavilonu. V něm jsme tentokrát asi až do osmi hodin nebyli sami, neboť až k nám do třídy doléhal mohutný hlahol účastníků halloweenské stezky, kterou si pro špunty připravily mé kolegyně a na kterou dorazilo velké množství větších i menších capartů. Okolo půl deváté byl již ale klid a my mohli nerušeně dokončit náš program.

Ten trval něco mezi čtyřmi a pěti hodinami. Poté jsme začali rozkládat ležení a připravovali se na zhlédnutí filmu Mimoni 2, který si žáci hlasováním vybrali. Vtipný příběh padoucha a žlutých postaviček nás posunul až k jedenácté hodině, kdy jsem rozhodl, že zhasneme a uložíme se ke spánku.

Nejsem tak naivní, abych si myslel, že nastane absolutní ticho a do deseti minut budou všichni pravidelně oddychovat a ocitnou se v říši snů, ale i mé nejčernější představy nakonec realita ještě o něco předčila. Tu se totiž někomu zachtělo na záchod, tu se další praštil do hlavy a ozvala se dutá rána, tu pak někdo zakašlal a další dal volný průchod svým tělesným plynům, a to vše byl jasný signál pro nekontrolovatelné záchvaty smíchu či alespoň rozpoutání zaujaté konverzace. První hodinu jsem tomu nechal volný průběh, během druhé jsem se občas pokusil o slovní korekci a až po té třetí, kdy mi hodinky již ukazovaly druhou hodinu ranní, jsem se rozhodl pro razantnější slovní napomenutí, které nakonec zabralo.

Moc jsem toho tedy onu noc ani já nenaspal, s čímž jsem i s ohledem na to, že spíte jen na karimatce a na tvrdé zemi, což pro mé již bezmála padesátileté tělo není zrovna ideální, tak nějak počítal. Má pomsta však po pár hodinách nadešla a byla sladká. Po sedmé hodině ranní jsem svou otlačenou a rozbolavělou tělesnou schránku přinutil, aby vstala, a v půl osmé jsem zavelel budíček i všem ostatním, poněvadž nás čekal náročný úklid a na letáku pro rodiče bylo uvedeno, že děcka domů dorazí mezi osmou a devátou hodinou. Byl to pro mne pohled plný zadostiučinění a jak se říká pro bohy. Pomuchlané tvářičky s váčky pod očima vzdorovitě odmítaly přijmout fakt, že je nutné rozproudit krev a vyvinout nějakou činnost. Ale já byl v tomto ohledu neoblomný a vytrvalý, a tak se postupně z pod dek a ze spacáků začala vynořovat takřka neidentifikovatelná stvoření, která mohla z fleku posloužit jakožto strašidla na stezce odvahy.

Trocha vody a hřebeny však během několika okamžiků udělaly zázraky a já začal své žáky znovu poznávat. V jejich očích byla patrna jistá nenávist a zároveň i touha se znovu uložit ke spánku, což asi mnozí po návratu domů určitě udělali. Předtím však uvedli třídu alespoň na první pohled do původního stavu. O zbytek se pak již postaraly naše milé paní uklízečky, které i díky školní akci měly v první prázdninový den práce až nad hlavu.

Navzdory této drobné peripetii si troufnu napsat, že všem se společně strávený čas a z velké části probdělá noc líbily a že nelitují toho, že si ve škole odkroutili pořádný přesčas. Ani já toho vůbec nelituji, protože jsem díky této akci objevil u své šestky potenciál, na kterém bude možné snad dál stavět při budoucích třídních akcích, no a to je pro každého třídního učitele jasná výhra, která stojí i za bolavá záda a noc, kdy jste nezamhouřili oka.

                                                                                   Mgr. Aleš Plevka, tř. u. 6. A

 

pastelka pastelka pastelka pastelka pastelka
knihy