Naše třída se s rokem 2018 rozloučila třídní besídkou

Poslední den před odchodem na vánoční prázdniny bývá tradičně věnován u nás ve škole besídkám. Ani tento rok tomu nebylo jinak. Několik schůzek třídní samosprávy jsme s předstihem věnovali přípravě programu. O něco jsem se postaral já, ale trval jsem na tom, aby si podstatnou část aktivit připravili i žáci sami a to se také stalo.

Předem bylo domluveno, že stejně jako vloni si rozlosujeme, kdo komu věnuje malý dárek. S potěšením mohu napsat, že všichni tento úkol splnili, a tak na konci pátečního dopoledne nikdo neodcházel s prázdnou.

Ale začněme pěkně po pořádku. Ráno p příchodu do třídy jsme se nejprve pustili do drobných úprav interiéru. Lavice byly odsunuty na bok a ze židlí jsme vytvořili pěkný ovál. Některé lavice jsme navíc pasovali do role tzv. švédských stolů, na nichž jsme shromáždili vzorky cukroví či dalších pochutin.

Besídku jsem zahájil já, zajímalo mne, jak se v tento den žáci cítí. Své pocity  vyjadřovali prostřednictvím prstů, přičemž desítka byla top. Kdo chtěl, tak pak svou volbu nám všem vysvětlil. Překvapivě takřka polovina žáků ubírala body z toho důvodu, že se během uplynulé noci špatně vyspala.  Druhé kolečko jsme věnovali prostor tomu, aby kdokoliv vyslovil svá přání. Mezi nimi jednoznačně dominovalo to, v němž se žáci vyslovovali pro zdraví a uzdravení svých blízkých.

Poté přišlo na řadu několik vánočních tradic. A i když Radek podcenil a nedotáhl přípravu, přeci jen jsme se díky rozlousknutým ořechům dozvěděli, že zdraví by nám mělo být pro příští rok dopřáno a některým dívkám vržený pantofel předpověděl nový vztah.

Po přestávce jsme se pustili do dalších her a soutěží. Říká se, že oko je do duše okno, a tak jsme se snažili určit majitele fotografických ořezů očí, které jsme promítali. Leckdy měli žáci problém poznat i sebe sama.

Následně se chlapecké a dívčí družstvo utkalo ve hře inspirované televizní soutěží „Kufr“. Obě družstva měla za úkol v co nejkratším čase uhodnout 30 slov spojených s Vánoci. Po pěti pojmech byl hadač vždy vystřídán. V této hře měli, pro mne překvapivě, jednoznačně navrch kluci, kteří dívky předčili o celý level. Pravděpodobně v tom hrála velkou roli taktika, kdy coby nápověda fungoval vždy jeden a ostatní ho sem tam doplnili. Oproti tomu děvčata chrlila své indicie hromadně, což mohlo být dosti nepřehledné a kontraproduktivní. Kluci se tak mohli těšit z vyhraného pytle bonbonů.

Holky si ale záhy spravily chuť při poznávačce vánočních písní. Zde zase pánové dostali jednoznačně na frak, a tak i dívky mohly s chutí začít konzumovat bonbony.

Na závěr bloku her jsme absolvovali několik kol zábavné a úsměvné hry Pie Face, což je obdoba principu „ruské rulety“, ke slovu však na místo pistole a nábojů přichází plastový strojek a šlehačka. Systém je jednoduchý, účastník si vytočí číslo a podle něj je určen počet pootočení mechanismem, má-li dotyčný štěstí, ručička se šlehačkou zůstane ve vodorovné poloze. Má-li však nešťastník smůlu ona ručka se vymrští a jemu vzápětí na obličeji přistane pořádná porce šlehačky, což však výborně pobaví všechny přihlížející.  Dost jsme se nasmáli, obzvláště Simon s Adamem nás potěšili svými originálními ksichtíky.

První část poslední hodiny jsme věnovali vzájemnému obdarovávání a fotografování. Ta druhá půlka téže hodiny byla vyhrazena pro společný zpěv koled na chodbě, kde se sešel celý druhý stupeň.

Pak již nezbývalo nic jiného než poklidit třídu, popřát si krásné vánoční svátky a proplétajíc se mezi dešťovými kapkami vyrazit k domovu. Myslím, že společná zábava se nám letos vcelku vydařila a byla pěkným vykročením do vánočních prázdnin. Poděkování si zaslouží všichni, kteří pomohli připravit program pro své spolužáky.

                                                              Mgr. Aleš Plevka, tř.uč. VII. A