Nabídku volného pracovního místa naleznete ZDE.
Po pěti či dokonce až devíti letech školního soužití se vyjeli současní deváťáci vzájemně rozloučit během pobytu v rámci prodlouženého víkendu. Kulisami pro poslední třídní výlet se jim staly o předposledním květnovém víkendu Lázně Kynžvart a penzion Nad Halou. Do Kynžvartu vyrazil společný kontingent 9. A a 9. B, který nakonec čítal 18 žáků a 3 dospěláky. S dopravou na místo nám vypomohli prostřednictvím svých aut někteří rodiče, za což jim moc děkujeme. Stejný dík za totéž pak míří k firmě ept connectors s.r.o., jejíž jednatel pan Ing. Tomáš Musil se uvolil zcela nezištně poskytnout k naší přepravě firemní dodávku, díky čemuž se nám podařilo významně ponížit finanční náklady celé akce.
Vyráželi jsme již v pátek ráno 22. května, kdy se směrem na západ vydal minikonvoj šesti automobilů. Asi po půlhodině jsme dorazili na místo. Přivítal nás nedávno zrekonstruovaný penzion a velice milá a ochotná paní Dantlingerová, která se o nás spolu s dalším personálem po celý víkend báječně starala. Ubytování bylo skvělé, strava takřka domácí a vynikající a nadstavbou k tomu všemu se ukázalo být naprosto fantastické slunečné počasí, kdy rtuť teploměru šplhala po všechny dny znatelně nad dvacet stupňů, což se projevilo i na míře opálení všech účastníků.
Výlet jsme si jeli hlavně užít, a tak jsme si předsevzali, že kromě základních a předem daných pravidel nebudeme deváťáky do žádných zásadních aktivit nutit, vždy tak dostali možnost výběru z akčnější a o poznání lenivější varianty programu.
Ti aktivnější tak během dvou a půl dne vyrazili do místního bazénu, na průvod zahajující aktuální lázeňskou sezónu či na výšlap na nepříliš vzdálenou Kladskou. Této skupině velel sportovec tělem i duší a třídní 9. B Lukáš Nýdl a parťačkou mu byla podobně založená asistentka Tereza Veselá. Pro fyzicky méně zdatné či jen lenivé jsem se stal velitelem já, coby již starší pán, který má své nejlepší fyzické výkony již dávno za sebou. Naší náplní pak byl pobyt na pokojích, terase či přilehlém hřišti, čtení, poslouchání hudby, petangue, badminton, míčové hry či pro dnešní generaci tak typické skrolování v mobilech.
Přechod mezi jednotlivými skupinami byl možný, a tak se jejich složení měnilo dle aktuální nálady a formy adolescentů. Po večeři jsme se vždy scházeli ještě k nějaké společné hře či kvízu a okolo půl jedenácté jsme zamířili na pokoje, kde samozřejmě jejich osazenstvo hned neusnulo, ale oddávalo se společnému klábosení či mobilovým radovánkám.
Troufnu si napsat, že celý víkend se nám vydařil na podtrženou jedničku a naše volba místa i termínu se ukázala jako velmi šťastná. Myslím, že předsevzetí prožít naposledy společně dva dny, odpočinout si, zrelaxovat před červnovým náporem a de facto se i rozloučit se nám podařilo bezezbytku naplnit. Jednalo se zkrátka o prima dva a půl dne, na které si snad i po letech rádi vzpomeneme. A je tak jen škoda, že v součtu deset žáků našich tříd tuto možnost nevyužilo. Na slzy během uplynulého víkendu sice nedošlo, ale sem tam jsem mezi řečí zaznamenal věty, ze kterých bylo patrné, že si děcka jasně uvědomují, že se jejich cesty již záhy rozejdou a každý půjde tou svou vlastní. Tak jim přejme, ať na ně vykročí tou správnou levou nohou.
Mgr. Aleš Plevka, třídní učitel 9. A
