*****************
Nabízíme volné pracovní místo na tyto pozice:
* učitel 1. stupně
* učitel 2. stupně
* sociální asistent
* školní psycholog
Více informací zde.
V pátek 31. května byl v naší škole stanoven zvláštní režim, který měl připomenout nadcházející dětský svátek. Na rozdíl od předchozích let si ho každá třída připravila ve své režii. Poněvadž jsme se teprve před pár dny vrátili z třídního výletu a o výše uvedené zásadní změně jsem se já dozvěděl poměrně pozdě, jednalo se z mé strany o menší improvizaci. Navrhl jsem své třídě, že bychom mohli získat na dopoledne azyl v našem skautském areálu a cestou lesem bychom mohli odlehčit přírodě o nějaký ten nepořádek.
Musím napsat, že jsem čekal všechno- znuděné a protažené obličeje, to, že půlka dětí do školy v inkriminovaný den vůbec nepřijde, ale to co se nakonec stalo, mne v tom nejlepším slova smyslu příjemně překvapilo a my díky tomu společně prožili vcelku prima dopoledne.
Kromě čtyř nemocných totiž nedorazila pouze jedna žákyně, takže nás do lesa za školou vyráželo celkem 24 žáků, 2 pedagogové a malý Ondráš coby náš nový maskot. Žáky jsme náležitě poučili a následně pak i vybavili rukavicemi a pytli. A pak jsem již jen, světe div se, viděl barevné postavičky, které se míhaly příměstským lesem a do černých igelitových pytlů sbíraly vše, co do lesa nepatří.
Vyráželi jsme z lesa mezi školou a Baníkem, přes velkou louku, kolem Velkého kamene, přes ďolíky a rádské dětské hřiště do skautské klubovny. Mnohá děcka se neváhala vrhnout pro odpadek i do křoví či hůře přístupných jam. Čas od času jsme udělali přestávku a kontrolní součet sběračů. Lékárničku ani asistenci policie jsme naštěstí nepotřebovali. Všichni fungovali bezvadně a dodržovali stanovená pravidla a navíc opravdu pečlivě sbírali. Sbírání nám zabralo něco okolo hodiny.
V klubovně jsme zakotvili asi na dvě hodiny. Já připravil ohniště, žáci si zapůjčili míče, hráli různé hry nebo jen tak posedávali a užívali si volna a jarního sluníčka. Následně došlo na hromadnou opékačku, při níž se nad plameny postupně prostřídaly uzeniny všech tvarů a barev. Někdo si opekl i housku, jablko a dokonce jsem zahlédl i gumové medvídky (asi jim ten úklid vlezl na mozek).
Po bohaté svačině se děti pustily do hraní na schovku, u které vydržely až do našeho odchodu.Před ním si žáci rozebrali pořádnou porci německých bonbónů, které jim zpříjemňovaly zpáteční cestu. Ještě během ní jsme však pěkných pár kilo odpadků posbírali. Prostor kolem potůčku a v lesíku pod velkou loukou je tedy také o něco čistější. Před vstupem do Jiráskovy ulice jsme se vyfotili a do nejbližšího kontejneru jsme odhodili více jak deset solidně zaplněných pytlů. Troufnu si napsat, že pytle odhadem obsahovaly více jak sto kilo převážně petek, plechovek či skleněných lahví.
Celé netradiční dopoledne jsem si ale asi nejvíce užil já. Děcka po dlouhé době fungovala báječně, nemusel jsem řešit žádné konflikty a ani zvyšovat hlas. Dokonce si i bez mého zasahování žáci hráli a bavili se. Navíc jsem byl takřka šokován tím, jak všichni bez rozdílu přistoupili k onomu úklidu, zkrátka za dnešek si moji sedmáci zaslouží podtrženou jedničku. Jen více takových dnů, kdy se něco povede nad očekávání a člověk ho prožije v klidu. V takové dny je i fajn být učitelem. Všem sběračům tedy po právu ještě jednou náleží zasloužené díky., které míří i ke skautům z Dýmky, kteří nám na pár hodin zapůjčili svůj areál.
Mgr. Aleš Plevka, tř.uč. VII. A
